Nevidíme, neslyšíme a řítíme se tmou někam za světlem. Pomíjíme to, co je viditelné jen při pomalém tempu a nastaženém sluchu. Úžasné krásy života, které se mnohdy otevírají jen jednou za život. Byť si myslíme, kolik ještě budeme mít příležitostí k užití si těchto obyčejných věcí, mnohdy až pozdě litujeme, že jsme je nevnímali dřív. Každý máme to své, bráníme si to a bereme si svou kotvu i maják na pomoc. Radujeme se jen tehdy, když nám to svět dovolí. Přitom radovat se můžeme kdykoliv, kdy si to připustíme, dovolíme a zachceme. Vše, co nás provází, stojí za úžas i ocenění. Sníh, slunce, voda, hory, láska, štěstí, narození, pohlazení, úsměv, dobrá odpověď, položená otázka... Prostě vše, není třeba hledat, stačí se jen dívat, radovat se, oceňovat a žasnout v myšlenkách i nahlas. Potěšíme tak nejen sebe, ale i ostatní. A čím víc dokážeme ocenit a milovat svět kolem sebe, tím šťastnější se budeme cítit my sami. Není třeba váhat, není třeba velkých slov, opravdu stačí jen otevřená mysl a láskyplné srdce.
Oceňuj a žasni, klidně si i zhasni...
Žádné komentáře:
Okomentovat