Nemůžeme opravdu něco tvrdit se stoprocentní jistotou, když realita nen taková, jaká by měla být. Ano, vrací se nám nošení roušek. Ano, přibývají striktní zákazy směrované do našich životů. Ano, připadáme si jako lapení zvěř. Ale tvrdit, že povinnost nosit roušky dodržujeme. Ba co víc, že jsme vzorní? To asi ten, kdo tohle napsal, nebyl opravdu mezi lidmi. Jen na poměrně krátkém úseku do práce jsem dnes ráno napočítala osm lidiček, kteří neměli nasazenou roušku. Nebyli to jen mladí, ale také lidé ze střední a starší generace. No a já si tak říkám, má tedy vůbec cenu vydávat nějaká opatření, která nejsou účinně kontrolována a jsou obcházena a nedodržována? A to opravdu na každém kroku. Kam se venku podíváš, tam očima najdeš ty jednotlivce i skupiny lidí, kteří roušku nemají, nenosí a ještě snad očekávají, že jim za to budeme tleskat. Většinou nepřeji lidem nic zlého, ale v téhle souvislosti nelze než konstatovat. Vám by se vir vyhnout neměl, nebo možná zkuste si být celý den v roušce a dezinfekčním obleku. Starejte se o své nejbližší a zažijte trošičku strachu. Opravdu by Vám to neuškodilo... Inu pak uvidíte, že něco porušit je jednoduché. Ale napravit škody tím napáchané, je velká dřina!
Myslete na zítřek, i když dnešek je ještě v pohodě...
Žádné komentáře:
Okomentovat