Jsou dny, které nemusíš a pak zase ty, na které se vysloveně těšíš. Jsou situace, které jsou nepříjemné a pak samozřejmě i ty, které miluješ a užíváš si je plnými doušky. Jsou slova, která říkáš snadno a pak ty, jejichž vyslovení je tím nejtěžším břemenem, které na svých bedrech máš. Jsou věci, které se prostě dějí a jiné, které jen tak nepřijdou. Jsou činnosti, které bys chtěl dělat stále a znova, ale i takové, které velmi rád ukončíš a už se k nim nevrátíš. Takto to v životě chodí, kdy jedno střídá druhé a nic není nikdy takové, jaké se na první pohled zdá. Úsměv na tváři ještě neznamená radost či štěstí. Uplakané oči zase smutek na duši a neštěstí ve vzduchu. Věci prostě někdy nejsou přesně takové, jaké je vidíme, ale takové, jaké bychom je vidět chtěli. A v tom je ten největší kámen úrazu či štěstí pro každého z nás. Můžeme se totiž rozhodnout pro takový význam, který opravdu chceme. Nic nám nemůže zabránit v tom, abychom vnímali upracované ruce jako znak upracovaného srdce. Jen sama duše rozhodne, jak to nakonec všechno bude!
Být realistou a přitom snít...
Žádné komentáře:
Okomentovat