Kladu si stále jednu otázku, kdo má v životě právo na lásku? Ten, kdo v životě lásku rozdává, nebo ten, kdo si ji jen podává. Ten, který s láskou prožívá, či ten, který je starý protiva. Ten, kdo světem prochází, lásku jen druhým rozhází. Ten, který s ničím nespěchá, neb jemu je každá neplecha. Netuším stále odpověď, i když bych ji chtěla znát, a to hned. Asi jsem ještě mladičká, protože život je láska celičká. Snad nepotkám žádného šťourala, co by chtěl všechno měnit hned odmala. Snad vyhnu se lidskému bláznění, když změním si své mínění. Nebudu hledat už další mez, protože už by to bylo přes. Člověk se má míti rád, má se umět radovat. Z toho co běžně přichází, z toho co kolem prochází. Z toho co má a buduje, protože v tom to právě je... Bořit a ničit to každému jde. Tvořit a formovat, tak to už ne. Já jsem však hrdým tvořičem a nikdy nebudu bořičem. Jsem totiž láskou potkaná, jako jarní louka protkaná. Proto se snažím radovat, lásky a štěstí užívat. A těm co stále čekají, přeji, ať to nikdy nevzdají...
Nevzdávat se bojovat, za láskou musíš vždy stát!
Žádné komentáře:
Okomentovat