Nenapadají mě ta správná slova. Jak vyjádřit to, co je uloženo uvnitř? Pustota a prázdno, hluboké dumání a neklid, který všechno překrývá. Ráno klid, v poledne bouře, večer nespokojený dusot za něčím, co nelze dohonit. Jak tohle může všechno dopadnout, když jistota je nenávratně ztracená a nejistota vládne světu. Jako černý mrak se rozkládá neviditelná směsice ničeho a přesně něčeho. Nelze to zvrátit, jen čekat, kdy to přijde a kdy to tady bude. Jediná jasná věc, která se hlásí o slovo, je fakt, že dnešek přejde v zítřek. Večer se promění v ráno a pondělí bude nahrazeno úterým. Snad někdy pochopíme nutnost kroků koloběhu životů, které někde začínají a jinde končí. Tak, jako kniha má svůj počátek a film svůj konec. My nekončíme, jen se valíme. Dnes tam, zítra zase zpět, s davem i proti němu. S plným nasazením i neskutečnou rezignací. Na vlastní rozhodnutí, svůj život, běžné aktivity a skutečnou plynost života. Byla, přešla, byla a prošla... Zda také bude? Nevíme. A jaká, to už vůbec ne!
Nadechni se a víru měj, k lepším dnům zase spěj...
Žádné komentáře:
Okomentovat