pátek 16. října 2020

Veršíčková

Nebojím se vyrážím, 
deštěm, větrem prorážím. 
 
Cestu svou si nacházím, 
po louce se procházím. 
 
Od rána, až do večera, 
pracuji jako pilná včela. 
 
Vydržím a odolám, 
větru, dešti zavolám. 
 
Kdypak půjdem mrazíku, 
spolu zas na muziku? 
 
Kdopak bude asi hrát,
k tanci nás pak vyzívat? 
 
Myšlenky se v hlavě honí, 
jako velké stádo koní. 
 
Mě to ovšem nevadí, 
hlava má si poradí. 
 
Vím to, tuším, 
usmívám se, 
bude všechno 
zase passé. 
 
A to co přec jen zůstane, 
tomu se nic nestane,
zůstane tu pod ochranou,
s rukou, nohou zachumlanou.

Pěkně doma v pelíšku,
ve svém měkkém kožíšku.

Kdo se přidá, neprohloupí,
v pátek dobře si nakoupí.
Udělá si zásoby,
stejně, jako já, ty, my...
 
S veršem jde se pátkem skvěle, i když venku se to mele!

Žádné komentáře:

Okomentovat