Tolik je krásných barev a obrazů, přesto se nestačíme vynadívat a pojmout onu nádheru v celé její plnosti. Sklenice pokrytá ledem pomalu rozmrzá a na jejím okraji se vytvářejí ledové kmeny stromů. Větev vedle větvičky zachycuje lístky světla a stínů, které doplňuji narůžovělé obrazy. Hra barev a jednoduchost jejího stvoření je nádhernou ukázkou přírodních sil a matky pravšeho. Hloubka citů vyvěrá z podpovrchových vrstev lidské osobnosti, kde jako pramen dřímá i sílí. Vytryskne v plném rozsahu emocí vždy, když zasáhne blízká místa duchovního rozpoložení. Tak blízká všem, kteří cítí její moc a natolik vzdálená běžným každodenním starostem. Umět se radovat, být spokojen, užívat v klidu svých vnitřních sil a rozdávat v plnosti poznání, toť nejvyšší projev lásky a důvěry. Tak známá rodičům dětí, jež jsou obklopeny láskou a porozuměním. Tolik povědomá rodičům, kteří cítí svou přítomnost skrze svých dětí. Člověk dává i bere, poskytuje i získává, půjčuje i vrací, aby nakonec zjistil, že hmota zůstane jen hmotou, ale cit se rozrůstá. Máme-li se rádi, jsme spolu rádi a čím je nás víc, tím je vlastně více lásky dohromady. Máme ji před sebou jako perspektivu, která nám umožňuje plodně žít a pracovat, bez obav a zoufalství z budoucnosti...
Neboj se zítřka, pokud již dnes miluješ!
Žádné komentáře:
Okomentovat