Brzské vstávání, rychlé nachystání a hurá na svahy. Sluníčko ještě ani nevyšlo na obzor a my už stoupáme vzhůru. Vrcholek je stále v nedohlednu, cesta vede prudčeji do kopce a nám nezbývá, než jít dál. Cesta je jasná, cíl také, čas nerozhoduje a tak jdeme. Ztuha, pomalu, zprudka, bez milosti se potíme a čas je nám v patách. Po zdolání tisícedvouset výškových metrů a třech hodinách chůze do vrchu, se dostaneme na rozcestí pod Kriváněm. Zde moje cesta končí a kluci pokračují neohroženě dál i výš. Já čekám, hledám květinky, broučky a jiná zvířátka. Fotím, čekám, trošku zmoknu a nakonec se šťastně shledám se svými chlapy. Pak už jen sestoupit, krokem minout Jamské pleso a hurá zpět. Vychodili jsme tisíce kalorií, ušli dvacet kilometrů, vystoupali tisícdvěstě metrů a tak nezbývá, než odpočívat. A tomu ještě hlady šilháme, až si z toho všichni pískáme. Doma nás pak čeká překvapení, ze kterého žádné radosti není.
Elektriku hoň, ať máš svůj ogoň!
Žádné komentáře:
Okomentovat