Údernická

Klovat, zobat, zápasit,
s mírou v těle musíš jít.
Latě, dřeva, polena,
večer bolí kolena.

To co jiný nechce mít,
u toho my musíme být.
Bereme to zpříma, hned,
za chvilku je lesní med.

Tráva už je urousaná,
ruce, hlava pokousaná.
Mravenci se snaží věru,
to nevdí, já to beru!

Kubíky a hektolitry,
metry stojí za ty flitry.
Přesto je nám stále fajn,
i když nejsi žádný kombajn.

Úderníci pracují,
léta, slunce nelitují,
normy strhnou, překročí,
svoje svaly zúročí.

Večer spolu popijí,
ruce jdou pryč od zmijí.
Ty se snaží vyhnout všem,
jak byl krásný ten náš den!

Úderníkem vždycky buď, práci v sobě stále vzbuď...