Všechno se dá nahradit a přesto existují věci, které jsou nenahraditelné. Jak si lze vysvětlit protikladné postavení slov, která používáme a nechtěně jimi vyjadřujeme naše zklamání, v době radosti. Ve světle je tma, jež zahalí nas svitem. Ve slunci je teplo, které mrazí. To všechno se skrývá v prostých slovech člověka, který vystrkuje své vousky z ulity. Ohmatává, zabořuje, promýšlí a připravuje, aby nakonec zavřel dveře k citům, jež někdy cítil. Jak ohromné bývají lidské city a kolik možností má lidská láska spolčená se zlobou. Každý zná ten neskutečný pocit z vítězství, kdy zklamání je na spadnutí a obrovská radost v srdci. Protiklady se přitahují a nejinak je tomu i v případě člověka. Zároveň miluje i nenávidí, pracuje i lenoší, předvídá a nechce zkusit nic, co by za to nestálo. Jak marnivý je pak pohled na sebe sama, když víme, kde jsou naše chyby a zároveň jsme bezchybní. Ach, kdo jen dokáže rozřešit tento věčný koloběh pocitů, poblázněných z radostí i starostí... Snad jen ten, kdo viděl, zažil, prožil a teď ve svém stáří ví, kde je mládí bláhové a v čem tkví moudrost věků...
Přemýšlej, buď, rychle se vzbuď!
Žádné komentáře:
Okomentovat