Drobné zmatky, déšť a zamračeno nás přivítalo v dalším dovolenkovém dni. Snad proto jse si dovolili pospávat až do osmi a pak vyrazili na snídani. Dobře posíleni a kvalitně vybavení jsme vyrazili vzhůru za zážitky. A při našem těšení, jsem úplně přehlédli, že místo do správného autobusu, sedáme do toho, který nás odvezl až na kraj světa. Díry na silnici byly hluboké, komíny vysoké a špíny tolik, že by se jí vlezlo do celého náklaďáku. Inu, nedá se nic dělat, museli jsme znovu na start. A podruhé se to již povedlo. Konečně jsme zamířili do centra Bratislavy, vystoupali jsme na UFO vyhlídku, pokochali se výhledy na dunaj a hledali cosi k snědku. Kombinace kofoly, italského jídla a slovenské úslužnosti byla výbornou volbou. Ať už s rizotem, salátem či kuřecím s chedarem. Bříška máme plná a pak mohly naše cesty směrovat k Děvínu. Ten překvapil a nasytil duši stejně, jako dobré jídlo tělo. A ty výhledy a čistý vzduch. Až se znovu narodím, chci být hradní paní Děvínskou a čarovat v tomto koutě přírody a vzduchu. Ale teď už pět zpátky na zem, při zpáteční cestě ještě zdolat Bratislavský hrad, projít centrem a vystoupit až k Michlaské bráně. A pak už hurá k večeří. Byla dobrá, byla velká, byla naše a byla sdílená. Kéž takových dní prožijeme mnoho a vždy spolu!
Jasné a krásné jsou děvínské básně...
Žádné komentáře:
Okomentovat