Už je to tady zase, valí se to ze všech stran a nikde není úniku. Šance na záchranu jsou minimální a bojovat nemá cenu. Mnohé předchozí zkušenosti ukazují na zmar této cesty. Její konec není a samotné putování je dlážděno jen nepříjemnostmi a nezdarem. Přesto se po cestě pouští stále více odvážlivců, kteří vystupují z temnoty dnů a s odvahou čelit překážkám se pouští na hranu cest. Odpírají sobě i jiným pohledy na krásu a drobnosti světa, jdou jen za svým cílem a věří, že právě oni jsou předurčeni k vítězství. Je obdivuhodné, jak málo stačí, aby člověk zaměnil odvahu za bláznovství a důvěru za přílišnou neskromnost. Přitom není nutné žít život s tím, že nejdůležitější skutečností je vykonat něco obzvláště zajímavého, objevit to, co ještě nikdo před námi. Ale právě život v čestnosti, spravedlnosti a jisté morální úrovni je tím, co je to podstatné. Mít rád svůj život, být vděčný za drobné radosti a vědět, že každý den byl prožit s nejlepším vědomím a svědomím. Byť nebyl plný vzrušujících zážitků a bláznivých nápadů, ale byl tím, co jsme sami chtěli prožít. Pokud přinesl neočekávané radosti či starosti, pak byl právě tak dobrý, jak jsme je dokázali prožít a vyřešit. Snad proto milujeme každý den, stále a znovu, neboť věříme, že tím naplňujeme své dny tak, jak jsme si sami předsevzali...
Měj se rád a spěj, do zpěvu se občas dej!
Žádné komentáře:
Okomentovat