Další hezký den nás zastihl při toulání se Budapeští. Nejdříve metrem, pak popojít a vstoupíme do zcela odlišného světa. Čistá vůně, jásavé a tlumené barvy s Davidovou hvězdou. V tichu duše vzpomínám, kolik asi lidí muselo zemřít pro svou víru a spravedlnost? Jak daleko a vysoko se vznesly myšlenky, jenž podporují jiný phled na tytéž věci. Tichým rytmem vystoupíme opět do ruchu velkoměsta, dlouhými schody zdoláme prudký výstup do vrchu Gellérthegy, zakončený pohledem na sochu Svobody. Byť ne s hořící pochodní, ale s mírovou ratolestí, je tím nezapomenutelným odkazem na doby nedávno minulé. Než se nadějeme, sedíme v pravé maďarské restauraci a pojídáme maďarský guláš a budapešťskou kýtu. S plnými bříšky si pospíšíme k chrámu svatého Štěpána a do městkého parku. Vyhladovělí, zmožení teplem a urousaní potem, rádi složíme hlavy do odpočinkové polohy. Inu, den byl dlouhý, ale večer bude ještě delší. Čeká nás projížďka lodí po Dunaji, s výhledy na všechny pamětihodnosti, které jsme dnes viděli za denního světla. Zdá se tedy, že i večer bude stát za to!
Síla, chuť a zdraví, pak nás nic nezastaví...
Žádné komentáře:
Okomentovat