Výkřik do tmy, za ním jen prázdnota a studená temnota. Od propasti jen kousek a mlžný opar ztěžuje rozhodnutí vlastních kroků. Jít vpravo je riskatní, odbočit vlevo je zajímavé, ale nepřináší potřebnou jistotu. Pokračovat rovně znamená cestu necestu a návrat není možný. Stát na místě, vrůst vlastníma nohama do země a spojit tak svůj osud s osudem jiných. Tak nějak se pohybujeme, živí neživí, krásní škaredí, usměvěví i zamračení a čekáme. Každý na něco jiného a svým způsobem i na totéž. Mít představu budoucnosti, nepochybovat o tom, že současné úsilí bude korunováno úspěchem a doufat, že jednou bude líp. Byť se jedná jen o chabý pokus přežít tady a teď, ale všechny dveře nějam vedou a za temnotou je prozářený den. Tak jako se střídá den s nocí, střídají se i lidské nálady, které včera byly, dneska jsou a zítra budou. A tak se v plynutí času dinosauři promění v mamuty, voda ve víno a člověk v člověka. Krokem a skokem pak plynou léta, kdy temnota neděsí a pohyb nevábí. Tak teď už běž a užívej, dokud si mladý a je ti hej...
Se srdcem na dlani a hlavou v oblacích, dívej se před sebe, ať se hned neztratíš!
Žádné komentáře:
Okomentovat