Jet od rána a naplno, to je krédo celé mé bytosti. Někdy otevřu oči a mám pocit, že tohle předsevzetí bude muset vzít za své. Nevím, zda je to věkem, nebo stále delší potřebou spánku, ale nějak mi to ranní vstávání nedělá dobře. Musím s námořnickou rozvahou přesně rozmyslet jednotlivé kroky a pak pomalu vstanout. Zamířit do kuchyně, připravit kávu, nasát její vůni a pořádně otevřít oči. Teprve poté může začít nový den. S dobrou snídaní, příjemnou knihou a typickou vůní kávových zrn. Pak mě čekají ty pravé rozjezdy pro hvězdy, kdy naskočím do každodenního kolotoče rutiny i neobvyklých úkolů. A než se naději, je tady poledne a s ním nejkrásnější část dne, oběd. Co to bude dneska? Něco jiného, než včera a rozhodně něco, nač mám chuť. A že nejsem vybíravá, bude to jistě výtečná dobrota, kterou si vychutnám. Pak už hurá d další práce a za chvilku popoběhnu domů. Tam na mě čekají a taky mě vítají, i když se mnohdy netěší na úkoly či povinnosti. Přes ty se společně přenesem a zavládne klid, pohoda i večerní brumendo. Čajové, chlebové, mrkvové či masové, ale naše. A co pak? Pak už nic, jen ulehnout do peřin a snít si své sny o cestách a milých bytostech...
Sni dokud můžeš, žij naplno dokud zvládneš!
Žádné komentáře:
Okomentovat