Od rána venku prší a mě se vrací vzpomínky. Taky takto pršelo, bez přestávky, stále dokola, jen víc a víc. Voda v řece pomalu stoupala a nebe bylo jako neuzavřené. Velké množství vody se kumulovalo v nádržích i přehradách. Nikdo nic nepředpokládal a pak to přišlo. Voda se převalila přes vrchní část břehů, stále jí přibývalo a ještě jednou a ještě víc... Pořád jsme čekali, že se něco stane a stalo se! Voda protrhla hráz, voda byla nahoře, dole, vpravo, vlevo, všude jen samá voda. Nikde žádná pomoc, žádné varování a jen zmar, nepořádek, bahno i velký strach. Povodeň ničila majetek, životy, odplavovala všechno dobré a zanechávala jen zkázu mezi námi. Co stálo, už nebylo a co nebylo, mohlo najednou být. Neznámí se rozhodli pomáhat a lidé si byli blíž. Tak jako nikdy před tím, tak jako před deštěm i dlouho po něm. Doufám jen, že déšť přestane a nic nenastane.
Prší a prší, déšť už srší!
Žádné komentáře:
Okomentovat