Tisíce tónů stále mi zní v uších a tělo se tiše pohybuje v jejich rytmu. Zavřu oči a přenesu se do tichy koncertního sálu. Nervózní šustot, zpomalený dech a já vím, že se to blíží. Tiché tóny se rozezvučí prostorem a najednou je všude. Z každého rohu se line hudba následována tóny. Tiše a pomalu sílí, až dosáhne svého vrcholu a zase padá zpět. Akordy plynou a čas s ním, tam kde ještě před chvílí byl začátek, už se schyluje ke konci. Ne, ještě ne! Tělo i duše si žádají další příděl potravy. Ještě není čas, ještě musíme znít! Hudba, ne klid, to je prostor pro to žít, jít a být. Páni, byl to úchvatný zážitek, který bude stále se mnou. V mé hlavě, v mé duši, v mém těle. Stačí jen zavřít oči a uchopit opět jeho krásu. V uších mi bude stále znít a už nikdy nebudu mít svůj pověstný klid!
Jen s hudbou dá se žít a krásně znít...
Žádné komentáře:
Okomentovat