Ať je zima, nebo mráz, vždycky něco uděláš. Pořád půjdeš dál a vpřed, i kdyby se hroutil svět. To je tvoje poslání, i když hrůzu nahání. I když občas zabolí, slunce všechno zahojí. Cesty jdou si tam a zpět, stále točí se náš svět. Stále jsme tu připraveni, na to co už pro nás není. Staráme se, zajišťujem a k večeru pak zjišťujem, že nás není potřeba, pořád je tu dost dřeva. Stále je kam putovat, stále je mít něco rád. Každý přece sílu má, svoje kroky uděla. A když přeci problém je, sám si v sobě odpočine. Sám si dodá odvahy a vrátí se na svahy. S hlavou hrdě vztyčenou, nebojí se, je ženou. Nemá strachu nahnáno, zatím není vyhráno. Rozuzlení se však blíží, oči se únavou klíží. A pak zase najednou, krásnou hudbu zaslechnou. Srdce náhle okřeje, tóny svými zahřeje. Dodá velký elán všem, kdo mají rádi tuto zem. Kdo ví, že jenom ve starosti, nemůžeme stále růsti. Kdo je stále přesvědčen, že krásou voí tahle zem. Kdo má rádi jako já, když spolu jdou si vždycky dva. A třetí se připojí, svou sílo dvojku podělí. To je potom krásný den, který sdílí každý sen...
Ve snu jako v životě, nepodléhej jen slotě!
Žádné komentáře:
Okomentovat