A už to vypuklo! Ruce a nohy kmitají po kurtu a míček se odráží od stěn. Já tu sedím v koutě a jen tiše obdivuji ty, kdo běhají, chytají, odrážejí a vyhrávají. Je to jedna velká skrumáž rukou, nohou, zrychleného dechu i zpocených těl. To co ještě před chvílí byli mladí muži a dorostenky, jsou v teď rozlítostněné saně, s odvahou vyhrávat. Míček střídá míček, ruce létají tam i zpět a kde se vzaly tu se vzaly, vítězové vycházejí do prostoru hřiště. Každý svým malým dílem přispěl k vítezství a nakonec zvítězili všichni. Ti, kdo se zúčastnili, zahráli si, protáhli svaly a pokusili se udělat podpořit dobrou věc. Opět se tedy potvrdilo známé heslo, že není nutné vyhrávat, ale zúčastnit se! Pro pocit radosti ze hry, aktivně naplněného odpoledne a hlavně navázání kamarádství. To se cení, obzvláště tam, kde se pomalu vytrácí...
Oceňme snahu, jež není nikdy marná!
Žádné komentáře:
Okomentovat