Co všechno člověk udělá, aby dokázal, že je člověkem? Napodobuje vzory, roste, tříbí myšlenky, čte a spěje od závislosti k samostanosti. Od batolecích let se osamostatňuje a připravuje na svou cestu budoucím životem, ovšem v rovinách soudobé společnosti. Učí se praktickým dovednostem, intelektuálně zraje a najednou stojí před rozhodnutím, co dál? Kam se vrtnout a pokračovat? Kdo mi poradí? A jak mi poradí? Mohu se spolehnout na své rodiče, že budou schopni odhadnout možnosti, které budu mít i za pár let? A pak že dětství a dospívání je jednoduché. Ono se nám jako jednoduché může zdát, ale nese s sebou mnohé nástrahy a otázky. No a k tomu si ještě připočítejme okolní svět, tlak školy, společnosti, kamarádů... Jak tohle může dopadnout, když už teď nejsem schopen popadnout dech? Inu musím jít, směřovat, putovat a nevzdávat se svých snů. Ať jsou sebevětší, mám šanci uspět, nesmím se vzdát a musím překonat co se rozprostírá tady a teď. Jen tak mám jistotu, že bude i nějaké zítra a já s ním...
Pojďme žít, neb nebudeme mít nikdy klid!
Žádné komentáře:
Okomentovat