Spadané podzimní listí je všude, kam jen oko dohlédne. Na trávě, v záhoncích, pod auty i na střechách okolních domů. Svět se zbarvil do hnědo-červena a kroky příjemně šustí. Ovšem jen do té chvíle, než vyfasujeme hrábě a jdeme zahrdu zbavit nánosu spadaného listí. Jenže listí není všechno, co se nám připlétá pod nohy! Sem tam narážíme na krtčí hromádky, které postupně obmetáme a následně odvážíme. A že se krtek činil dokonale, je naše hromada hlíny opravdu obrovská. Tedy, kde na to bere sílu, to fakt netuším. Já jsem zpocená, jen samotným odvážením, rozhrabaváním a zametáním krtčích stop. A to mě ještě čeká dohrabat zahradu, zbavit ji veškerého nánosu listí, jehličí a kousků spadaného jalovce. Ve chvíli, kdy konečně přichází chvíle prokouknuté zahrady, se vzadu objeví nahromaděné pytle s listím. Kdo je odveze? Přeci ten nejsilnější z nás. A já to pánové rozhodně nebudu. Já si jdu zase hrabat, abych měla v týdnu nač vzpomínat...
Hrabej a hrab, nejsi přec žádný srab!
Žádné komentáře:
Okomentovat