Jak moc jsme v zajetí kultu krásy, mládí a nestálého pohybu, si uvědomíme ve chvílích, kdy stojíme před sebou samými a nevíme, jak dál. Že se nám to stává, je fakt, kterém víme, či jej tušíme, ale rozhodně se s ním nechlubíme. Vždyť přeci nechceme, aby si naše okolí, děti, rodiče či studenti mysleli, že jsme nějakými zpátečníky. My přeci dokážeme vše, co se od nás očekává a ještě s hrdostí a vztyčenou hlavou! Snad proto potají luštíme různé návody, seznamujeme se s tím, co je kolem nového, učíme se neustále být v kurzu a stíhat rozvíjející se svět. Mnohdy s vypětím všech sil, jindy s úsměvem na rtu a vědomím, že tohle už tady bylo, jen ti mladí nevědí, že tomu tak je. A tak společně plujeme moderním světem, chytáme jednotlivosti i kontexty a uvědomujeme si, jak pomalu, ale jistě nastupujeme i my cestu ke stáří. Nejprve pomalu, pak rychleji a než se nadějeme, budeme malými dinosaury, ve velkém světě. A víte co, i to je důležité, takže se nebojím a se vztyčenou hlavou jdu vstříc svému dinosauřímu já!
Buď v klidu, zestárneš i bez úklidu...
Žádné komentáře:
Okomentovat