Slunce svítí o sto šest a rozehřívá naše podzimní dny posleními paprsky léta. A ve mě se honí vzpomínky na prožitý letní čas. Uzavírám další etapu a budoucnost je nejasná. Co přinese a kdy? A jaké bude naše další směřvání: Každý krok je vlastně malou neznámou ve velkém prostoru zítřka. Co platilo včera, už dnes doznívá a zítra může být jen epizodickou vzpomínkou. Na dětství, na bezstarostnost, na klid a jasnost prozření. Tak jako zítra budu vzpomínat na slunce, které dnes pohladilo mou tvář teplými paprsky a nadějí na lepší zítřky. Co bylo nedá se odestát, co bude, to musíš mít taky rád. Neb ze zítřka bude včerejšek a dnové naši se zastaví, jak je vepsáno v našich osudech. Pak příjdou dyn, kdy tady nebudu a přesto s vámi budu bdít a také v pravdě snít...
Ať kdekoliv budu, vždy zaženu nudu!
Žádné komentáře:
Okomentovat