Rychlost, já jsem rychlost, tak proč brzdím? Proč stojím na místě a ani se nehnu? I rychlík se někdy zastaví a nemůže dál. Chybí mu palivo, má ztěžklá kola a motoru nedostačuje dech. Byť hlava jede, kolečka se otáčí a vůle žene myšlenky vpřed, stojím. Nehnu se z místa, jakoby mé nohy vrostly přímo do země a nikdo je nedokázal rozpohybovat. To, co se ještě před chvílí zdálo nemožné, se stává skutečností. Napumpovaný stroj se zastavil a nedokáže jet dál. A chce to vůbec? Potřebuje jít vpřed? Co jej tam čeká? A je ještě něco, co může být tam v dáli odhaleno? Snad, to nelze říct, teď je nutné se znovu rozejít a sledovat svůj dech, rytmus srdce a myšlenek v hlavě. Jen ty dokáží přesvědčit ztuhlé tělo, aby dorazilo k místu odpočinku. Jen tak je možné vyrazit i na další cesty štěstí. Teď je štěstím fakt, že dojdu, budu odpočívat a nabírat síly. Ostatní se ukáže, až vyjde slunce a zapadnou chmury z duše i těla...
Co bych chtěla? Být opravdová a celá!
Žádné komentáře:
Okomentovat