Poslední minuty běží a každoroční událost se blíží ke svému konci. Tak jako jsme se těšili, tak budeme vzpomínat. Na milá setkání, usměvavé tváře a novinky v oboru, který ás zajímá. Kolem plynou generace a pomalu se obměňují tváře i myšlení. To, co ještě před několika lety bylo naší výsadou, se stává pracovním nástrojem jiných. Mladých, starých, tenkých i tlustých. Vesměs však těch, kteří věří, že mají možnosti, příležitosti, odvahu i znalosti k provádění změn. Není k tomu nutná jen odvaha, ale také něco, co je ukryto hluboko každého z nás. Něco, co nám dává odvahu přemýšlet nově, zamýšlet se nad tím, co jiného nenapadne a také vidět i to, co není zřetelně viditelné. Tedy stát si za svým, jít i tam, kam se jiní neodváží a být ohnivou čarou v deštivých časech. Být, jít, vytrvat a odolat pokušení vydat se tam, kam vedou cesty. Nenechat se zlákat snadností, ale naopak mířit za strázněmi a překážkami. Každé přeskočení pak vydá za tisíce kroků. Našich, vašich i oněch, které dopředu nevidíme. Snad jen tušíme, ale jistotu nemáme ani tehdy, když jsme toho součástí. Nehleďme na věk a utíkejme tam, kam vedou naše vnitřní kroky!
Skoky i kroky, přeskočím roky...
Žádné komentáře:
Okomentovat