Říkejte mi třeba Maruš, mám ráda květiny a dlouhé procházky. I když zas tak dlouhé být nemusí, hlavně když je veselo, svítí sluníčko a je krásný jarní den. To pak ani nevadí, že musím vstávat už v šest hodin, chystat svačinku a vyrazit na autobus. Jím se trmácet přes hodinu, abych konečně mohla vyrazit na kouzelný výšlap. A že dneska stál za to, je vidět na každém z nás. Ruce, tváře i krky nám hoří jemnou červení a paty máme samý puchýř. Nevadí, den jako malovaný se vydařil a nádherně jsme oslavili den všech maminek, mamulinek, mamušů a mamin, které na světě jsou. Na cestě nás doprovázely nejen dobrá nálada, ale také humor a zvířátka, která jsme vyrušili z jejich nedělní siesty. Nakonec jsme dorazili až na konec naší trasy a užili si příjemné chvíle s mamušákem Marušákem a dědušákem Jendušákem. Kéž by takových pohodových dnů bylo víc, aspoň by bylo nač se těšim i nač vzpomínat. A to je snad to nejdůležitější, že jsme byli tam, kde jsme být chtěli a s těmi, které máme rádi...
Díky za maminky, bez nich by nebyly vzpomínky!
Žádné komentáře:
Okomentovat