Slova k sobě skládáme, někdy je to neznámé. Hlava leží na krku, máme tedy záruku. Víme co je doprava, i když je to otrava. Spíme jenom malinko, jako malé miminko. Nechápeme zadání, v tom nás něco zachrání. Jsou tu slova, zas a znova, někdy známá, jindy nová. Každý den je objevem, plavbou, létem, zážehem. Kontexty se skládají, jako když se neznají. Všechno spolu souvisí, i když nemáš procesí. Momenty se střádají, na hlavu nám padají. Dobrodružství utíká, voda bude veliká. Mraky už se stahují, domy tmavě malují. Všichni chtějí rozumět, jak funguje tenhle svět. Jaké jsou tu podmínky, nestojí to za zmínky. Nestojí to za slova, všechno se to podobá. Jedna, druhá, dvacátá, každá je tu načatá. Netušíme, nevíme, co se zase dovíme. Před chvílí to byla zmínka, že Santa skáče do komínka. Že už toho bylo dost, uděláme velký most. Přes něj dále projedeme, do světa se rozjedeme. A zítra se zastavíme, protože to vytušíme. Protože už bude zas, pro lenochy dobrý čas...
S poctivostí nejdál dojdeš, nebo cestou někde pojdeš!
Žádné komentáře:
Okomentovat