Život je jako na houpačce, letíme vzhůru, abychom v rychlém sledu padali dolů. Hlavou letí mnohé myšlenky a nápady se proměňují rychleji, než dubnové počasí. Chvíli se cítíme na vrcholku svých sil a plní energie. Za okamžik přistáváme zcela vyčerpaní. Přejeme si milovat a být milováni tak, jak sami cítíme své síly. Rozumujeme a záhadně vytváříme prostory pro vlastní myšlenky i smyšlenky. Je mnoho věcí, kterým nelze odolat a my přesto odoláme. A s odhodláním uspět uspějeme tam, kde to nejméně očekáváme. Jsou to záhady tohoto světa, který je plný přímočarých rozhodnutí a nekomplikovaných komplikací. Ty vycházejí z nás a vrací se opět tam, kde vznikly. Nedivme se tedy skutečnosti, která se vrací do lůna zrození a chápejme její nutkání k návratu. Záhada je vyřešena, romantika pokračuje a každý je spokojen. Ten, který letí, ten, který padá, ten, který se směje i ten, který je sám. Každý je tam, kde být má a s tím, co očekává. Proto se těšme na to co přijde a užívejme všeho plnými doušky. I v malé radosti je obrovská síla povzbuzení.
Očekávej a budeš očekáván, dávej a budeš dáván...
Žádné komentáře:
Okomentovat