Barvy, zvuky, rytmus k tomu. Dnešek podobá se zvonu. Bim a bam, už jsem tam, v oblacích se proplétám. Nahoru a dolů letím, nezabývám se teď smetím. Pestrost, radost, poznání, po mostě mě dohání. Není mi to proti mysli, nezabývám se už čísly. Vnímám pouze napojení, na mé síly v pokolení. Připoustím si i svůj věk, který utekl rychleji, než šnek. Hopsal tudy, běžel tam, kde to ráda stále mám. Kde jsi Ty a kde jsem já, kde už nejsme sami dva. Tam, kde slunce dosvítí, tam kde září dnes kvítí. Tam, kde svoje dary mám, pro sebe si je nenechám. S moudrostí a rozvahou, zacházím se svou povahou. Sloužím sobě, pomáhám, dobrý pocit z toho mám. Tohle mě tu naplňuje, pestrou duhu zabarvuje. Z toho radst vždycky mám, že kolem sebe pomáhám. Černota se mění v barvy, od kukličky až po larvy. Pak je z toho motýlek, s krásou lehkých křidýlek. Takovýto život mám, jen takový já dobře znám. Někdy spolu, jindy sám, každý patří přece k nám. Žádného se nezbavíme, každého spíš podpoříme. Až pak půjde světem v dál, bude rád, že nás znal. Bude jistě vzpomínat, na to jak jsi mě měl rád. Na to jak nám bylo krásně, když psali jsme si spolu básně. Když ještě tělo nebolelo a jablíčko se vždy koulelo. Když slova právě vyřčená, byla pravá, pestrá, barevná. To ještě bylo v pořádku, že i krtek měl svou hromádku...
Barvy jako vymazlené, světy právě objevené!
Žádné komentáře:
Okomentovat