Mluvíme stejným jazykem a přesto mám pocit, že si nerozumíme? Čím je to dáno, že máme někdy pocit, že náš protějšek mluví snad svahilsky? Je to možná v osobním naladění každého, který do komunikace vstupuje. Jeho připraveností vnímat, rozumět a chápat to, co je mu sdělováno. Někdy ovšem začne komunikace dříve, než jsme vůbec schopni zapnout svá naslouchací zařízení. To je potom jako s vodou, která steče po nepromokavé látce. Bylo sděleno a přesto se nedostalo na úrodnou půdu. Není snadné komunikovat, i když spolu hovoříme celý den. Někdy padne tisíc slov a žádné důležité. Jindy stačí jediný pohled a víme vše. Platí to i pro naše spojení se světem, který je přetížen informacemi. Jsou nám sdělovány tisíce informací, které se snažíme pochopit. Mnohdy se na cestě za poznáním ztrácíme v houštinách slov a významů. Ty kolem nás plují a naše odhodlání je podrobeno zkoušce výdrže. Kdo uteče vyhraje, kdo pochopí posune se dál. Ve významech, v abtrakcích, v projekcích i identifikacích. Tam leží ukryty ony poklady, ukryty pod tíhou slov a vět...
Ve skromnosti řeči hledej významy!
„Řeč skoupá na slova je velkým pokladem lidstva.“
– Hesiodos
Zdroj: http://citaty.net/autori/hesiodos/?q=27718
„Řeč skoupá na slova je velkým pokladem lidstva.“
– Hesiodos
Zdroj: http://citaty.net/autori/hesiodos/?q=2771
Žádné komentáře:
Okomentovat