Jdeme životem a často si myslím, jak jsme schopni měnit vše, co nám přijde pod ruku. Říkáme slova, šíříme moudrost a dopouštíme se chyb, stále někam jdeme. Málokdy se zastavíme a jen tak přemýšlíme nad svým konáním. Jsme přesvědčeni o své neomylnosti a vyhýbáme se střetu s faktickými skutečnostmi světa. Přesto je zřejmé, že slova, která vyslovíme, budou vždy vyslovena a zůstanou natrvalo spojena s jejich významem. Stejně tak činy, chyby a přešlapy budou pořád s námi, i když je překonáme a půjdeme dál. V naší paměti budou bolet, přestože nám byly odpuštěny a my sami jsme již prošli další životní fází. Nelze se vracet do dětství jinak, než ve své paměti a víme, že nejsme schopni se proměnit v někoho jiného. Chápeme podstatu faktu, že lze být jen tady a teď, že nemůžeme být zároveň na všech místech země a času. Nevyhneme se svému údělu, neprožijeme žádný den znovu a nevykroužíme svá těla jinak, než jaká jsou teď. Se všemi vráskami, počínajícím záznamem stárnutí, s odkazem na únavu, bolest, radost i štěstí, které jsme prožili. Naše cesta je tou naší, je však také jednou z mnoha cest, kterou je možno jít. Je naším svébytným záznamem kroků, které jsme vyšlapali do prachu této země. Co nám zbývá? Jít a dojít až tam, kde končí naše cesty a přijmout svůj životní úděl!
Přijmi a budeš svobodný, nevyhýbej se a budeš vyrovnaný.
Žádné komentáře:
Okomentovat