Jako správný stárnoucí prvek života, počítám. Říkám si a kladu mnohé otázky po smyslu svého dne. Práce je krásná věc, ale musím být správným hospodářem. Co je nutné udělat dnes, co zvládnu a proč. Co lze přesunout na další dny, to určitě přesunu. Musím šetřit energii, aby mi nedošla právě ve chvíli, kdy ji budu nejvíce potřebovat. Kupčím se svým časem, mozkem i tělem a nevím, zda uspěji. Nejraději bych stihla všechno na sto procest, ale teď už vím, že to není možné. Mám pouze jedno tělo, dvě ruce, jeden mozek a ty umí stihnout jen tolik, koli mají kapacitu. Můžu sice být cirkusovým artistou, zapojit každičký sval a stihnout to! Ale chci a můžu to chtít? Nebo budu rozumná a ekonomicky zvážím, co je nutné a mohu opravdu zvládnout... Zdá se, že cesta byla vybrána a já po ní musím jít. Neuhnout ani o krok a jít stále vpřed. Jen tak se mohu dostat tam, kam potřebuji, kam směřuji a kam ještě mohu. Jen tak vyhraji a nezlomím sebe, ani nic ve mě!
Správným hospodářem být a svou míru mít...
Žádné komentáře:
Okomentovat