Vajíčka, mouka, cukr, kypřící prášek, troška ořechů a skořice. Za chvilku to celým bytem sladce voní a moje myšlenky se vrací do dětských let. Takhle to přeci vonívalo v kuchyni mojí maminky. U stolu seděla babička, škrábala bramobry k sobotnímu obědu a maminka připravovala odpolední desert. Když se otočím k našemu stolu, nikdo tu není a přesto vím, že tam někde se na mě babička dívá. Vidí, jak jdu stopami svých ženských předků a pokračuji v tom, co mi bylo dáno. V radostech, lásce, vzájemné úctě, ale i starostech, souženích a vnitřních rozporech. Už pro to vše stojí za to vracet se do dětských let a uvědomovat si, jak obyčejná sobotní rána byla důležitá pro chod domácností. Obvyklé krůčky byly vystřídány neobvyklými postupy a vždy se dostavilo souznění. I já jej dnes cítím, i když jsem zde sama. Vím, že jsou tady obě se mnou. Důkazem je pro mě rozhovor, který s nimi v duchu vedu. Je jedno o čem, jsem zde a ony také!
Pečení může být i léčení...
Žádné komentáře:
Okomentovat