Dumavá

Co je stáří? Jak se hledá a co jej charakterizuje? Je opravdu moudré? Tisíce otázek mi běží hlavou a nevím, jak správně odpovědět. Přestože je můj život bytostně spjat s přemýšlením a přemítáním nad mnohými otázkami, vím, že na některé stále neumím odpovědět. Do této kategorie patří i ty, související se stárnutím, stářím, seniorským věkem a postupným završováním lidského života. Možná je to tím, že sama sebe ještě vnímám jako poměrně mladou, aktivní a nepřipravenou na seniorský věk. Já i mé okolí mě spíše vidí jako člověka v plné síle středního věku, s řadou aktivit a dlouhou řádku dnů, které mě dělí od seniorské kategorie. Byť dobře vím, že jsem se překulila přes pomyslnou hranici poloviny lidského věku a dny tak rychle běží. Ani se nenaději a budu také seniorem. Můžu doufat a přát si, abych byla zdravá, měla kolem sebe své blízké a stáří bylo jen další etapou mých dnů, které přijdou. Pro většinu z nás je předpokladem moudrosti mnoho vědět, umět prakticky pomoci v každé situaci, být si vědom svého životního cíle a umět se vyrovnat s nástrahami každé situace. Moudrost spojujeme s věděním, které vidí svět v jeho jednotlivostech a dokáže tyto části smysluplně spojovat do vyšších celků. Snad proto předpokládáme, že stáří je moudré. Starý člověk má za sebou mnoho let praktických i teoretických zkušeností, je zocelen osobním, pracovním i společenským životem a dokáže se s optimismem dívat do budoucnosti. Ne každý ovšem dospěje do moudrosti až ve stáří. To co moudrost dělá moudrostí, je podle mého názoru, právě odžitá zkušenost, vědomosti a umění se vyrovnat i s nejtěžšími ránami osudu a přece zůstat sám sebou. Domnívám se, že stáří člověk vždycky zešediví, ale ne nutně zmoudří.

Hurá za moudrostí se vší vervou a radostí!