Tajemná mračna se valí oblohou a jaro už pomalu ťuká na dveře. Život se pomalu probouzí do další fáze a příroda se fascinovaně přibližuje ke svému rozpuku. Člověk pojímá a stále hledá své místo tady a teď. Cestuje, zkoumá, objevuje a přepisuje staré pravdy, aby dospěl k poznání, že tyto pravdy jsou ty nejzákladnější. Není větší modrosti, než moudrosti stáří. Není důležitějším posláním života, než život sám. A není podstatnější funkcí ženy, než být ženou. Ať už kráčíme lesem, loukou, nebo po mořském pobřeží, jsme to právě my, kdo hledáme a snad i nalézáme. Letité pravdy a spojení s okolním světem. Otevíráme se duševně, propojujeme se s okolím a snažíme se neopakovat chyby našich předků. I my jsme stvořeni k produkování myšlenek, které mění svět a nalézáme své krystalické pravdy. Čisté, hlubokomyslné, ale hlavně pravdivé. Ve své jednoduchosti, přímočarosti a integrující podstatě nás vede k základům poznání. Že hledat je stejně důležité jako nacházet a umět s nalezeným správně zacházet. Proto hledejme, nelézejme a učme se být tím, čím nám praví naše tělo, rozum i duše. Malým člověkem, s velkým srdcem a touhou po poznání. Jen tak dospějeme k doznání, že vím a proto hledám...
Přirozeností člověka je hledání nepoznaného a poznání hledaného!
Žádné komentáře:
Okomentovat