K čemu je prožité zlo v životě člověka, pokud se z něj nepoučí? Je zlo opravdu jen protiváhou dobrých skutečností? Dá se zlo očekávat? Existují příznaky zla, které otevírají jeho stavidla? Nevím a pokud nad tím přemýšlím, tak dospívám k závěru, že zlo je zlo a konec. Nikdy v životě nevystačím jen se zlem, protože to přitahuje jen negativní prvky. Snad proto dávám přednost dobrému. Dobré konám, dobré žiji a dobré se snažím přenášet. V srdci hořím pro vše dobré, co v životě mám a za to také děkuji. Zlo vnímám jako důležitou fázi života, ale dobro je jeho podstatou. Dobro je dobré, evokuje příjemné prožitky a hladí po těle i po duši. Je tím, co chceme a můžeme prožívat. Je to krása kolem nás, hvězdné nebe nad hlavou a otevřené srdce. Plné radosti, přijetí, výzev i očekávání. Srdce věrné, klidné vyrovnané a spolehlivě připravené. Tedy to, které v sobě nesu a jehož tíhu snesu!
Dobré s námi a zlé pryč, už si chystám velký bič...
Žádné komentáře:
Okomentovat