Komu patří svět? Kdo jej má a hned? Otázky proudí jedna za druhou a my se ženeme světem za duhou. Pádíme, supíme, tělo si trápíme, hlavu si lámeme, kde na to vezmeme? Stačí však maličko, vykouklo sluníčko, směje se na lidi, všechno v nás uklidní. Jednáme, konáme, Boha hned voláme. Stačí však touhu mít, na světě dobře žít. Hledíme do nebe, půjdeme za sebe, půjdeme do světa, který vše rozmetá. Svět je tu pro lásku, visí na provázku, visí a vzpomíná, jaká jsme rodina. Spojeni, spřízněni, nikdo se nežení, každý se raduje, že zítřek už tu je. Co dnešek podívám, kam se ještě podívám? Kam ještě zamířím, až všechno vyřídím. Vyrazím do světa, nejsme přes trumpeta. Vyrazím do dálek, plného obálek, vyrazím na výlet, bude mi patřit svět!
Kamkoli půjdeš, vezmi se s sebou...
Žádné komentáře:
Okomentovat