Všechno je jednou poprvé. Vytržený zub, spálené vlasy, špatná známka, odřené koleno, či poznámka v žákovské knížce. Za nás doma platilo, že to co řekla pan učitel, bylo svaté a o tom se nediskutovalo. Dnes je v mnoha ohledech vzdělávání našich dětí ovlivněno uvolněním a demokratickým přístupem. Tam kde za nás stačil zamračený pan učitel, dnes ani poznámka nestačí. A není to vina našich dětí, hlavními viníky situace jsou dospělí. Uvolnili jsme otěže veškerému autoritářství a rytmu. Jediné co uznáváme, je porušování pravidel a co si z toho vezmou děti? No hádejte, pravidla jistě ne. Asi i proto si připadám ztracená v dnešním světě, kdy žadné pravidlo není dodržováno a je kolem mě jen málo stejně zvláštních dinosaurů, kteří pravidla nejen dodržují, ale sami si je i do života dávají. Je to zvláštní a netuším, co všechno se promele hlavou našim dětem. Jen si přeji, aby i pro ně čest, dané slovo a pravidla byly vždy tím, co je nutné dodržet. Ať už je to jen slovo dané sobě samému, nebo slib veřejně daný partnerovi, že budeme sdílet všechno dobré i zlé a to po věky věků. Co dodat? Udělejme teď pár bolestivých kroků, které mohou změnit budoucnost našich dětí do přijatelnější podoby, než tu, kterou jim mnozí nabízíme...
S metodou a prostředkem, za budovou a majetkem!
Žádné komentáře:
Okomentovat