Nezbytné podmínky, nezbytná účast, bezpodmínečně dané slovo a nikdo jistota toho, co opravdu zbude. Zůstatky jsou pro všechny a zbytky pro každého. Vždy nás něco nutí použít slova tak, jak bychom rádi, aby byla chápána ve skutečnosti. Ale málokdy víme, co opravdu skutečnost vyjadřuje. Jednou to může být potřeba, jindy požadavek či pouhé chtění něčeho skrytého. Čehosi v nás, spojeného s vědomím aktuální nezbytnosti vlastnit to, co mají ostatní. Jen s touhou vyrovnat se a být ve stejné rovině, jako každý kolem. Tato nezbytnost není bezpodmínečně nutnou pro život. Ovšem nezbytnost v ničem je právě tou, která řeší otázky bytí i nabytí. Ta rozhoduje o směru naší nutnosti i bezpodmínečné podmíněnosti. Ta vede a směřuje, jednou tam, podruhé zpět a vždycky tam, kam má. Jen tato bezpodmínečnost je nezbytná a nezbytně nutná!
Nutné uvažování, bez přestání...
Žádné komentáře:
Okomentovat