Do nekonečna a ještě dál vedou naše kroky. Pomalu stoupáme a těšíme se, co všechno uvidíme. Ať už jsou naše očekávání jakákoliv, samotná realita je jetš krásnější. Výškové metry jsou zdolány a my vystupujeme přímo do oblak! Nikdo žádný mráček a všude jen krásný výhled, krása a výhledy. Ach, to bere za srdce, nemůžu vůbec dýchat! Tiše stojím, ani nedutám. Jen já, moje malé já a hlava v oblacích. A jak tu chutná káva, těžko si představit, že by někde byla lepší. A co vůní se tu všude mísí, těžko vyprávět, lépe cítit. Jestli existuje nebe, pak jsem se v něm právě ocitla. A to jsem si vždycky myslela, že mě čeká peklo! Tak nevím, čím jsem si to zasloužila, ale dnešní den mě překvapil svou stoupavou krásou a výškovými metry, ze kterých se mi zatočila hlava.
Stoupejme vzhůru a mějme hlavu v oblacích, stojí to za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat