Mediální

Všichni dobře známe mnohé mediální kauzy, které jsou probírány v televizi, rozhlase či novinách. Mnohé z těchto událostí jsou záměrně rozšiřovány, aby zabránily pochopení podstaty problému. Oficiální média se snaží zachovat přirozený proces informování, ovšem většina naší populace se obrací na komerční mediální sféru. Položme si proto otázku, zda chceme znát pravdu, nebo potřebujeme vědět, čím se baví obžalovaný ve vazbě? Čemu prospějí fakta o vizáží obviněného, když podstata prolému je jinde? Honbou za bombastickými aférami a kauzami, jsme ztratili nejdůlěžitější prvkem médií, objektivně informovat, nestranně popsat a věcně vysvětlit. Přestože nám fakta, údaje a čísla mohou připadat nudná, učí nás myslet. Dávají nám možnost vytvářet si vlastní názor a tříbit pohled na problematiku. Chápu, že pro mnohé může být jednodušší shlédnout reportáž a opakovat to, co mu bylo představeno. Ale neztrácí pak člověk vztah s vlastním myšlením a úsudky? Není jednoduché orientovat se v řadě případů, skutečností a běžných zpráv, přesto bychom se měli vždy alespoň pokusit o vlastní hodnocení a názor. Domnívám se, že to je základem demokratické společnosti, dostat podnět a umět si z dostupných zdrojů vytáhnout nejpodstatnější, k sestavení vlastní reakce. Snad možná proto, že jsem zvyklá přemýšlet a dávat si do souvislostí události běžných dnů, používám nejen objektivní fakta, ale i subjektivní názory. Díky tomu vytvářím mozaiku vlastního vědění, spojené do podoby toho kdo jsem, kdy jsem, s kým jsem a čím jsem... I když zvířátko na konec je stejně nejlepší!

Věcnou publicistiku a subjektivní zvířátkovou radost po celý den...