Přítmí brzkého rána má zvláštní atmosféru. Stíny se líně vlečou bytem, vzduch jen pomalu proudí a na okenním parapetu přistávají prvky kapky deště. Blahodárná vláha se postupně spouští z oblohy, vítr se zvedá a oblohu křižují blesky. Hromy zní ztichlým bytem, až mi naskatuje husí kůže. Světlo zhaslo a já tu sedím po tmě a čtu. Neznám krásnější začátek dne, jen já sama, moje myšlenky a hluboký nádech i výdech. Všechny starosti, bolesti a smutky zakrývá temnota počínajícího rána. S východem slunce se rozsvítí tvář, chmury odletí a vzduch se vyčistí. Člověk se cítí jako znovuzrozený a krásně naladěný na start nového dne. Klid ticha se přenese do těla, do duše a každičký krok dne je prosluněn lehkostí a radostí. Ranní pohoda je důležitou součástí dne, stejně jako voda patří květinám, slunce pláži a ticho duším. Rozrušená duše je jen roztržitým odrazem stavu naší mysli, proto nenechejme vstoupit bouře do naši srdcí a pokusme se příjemně osvěžit a začít každý den...
Déšť je jako humor, kam vstoupí, tam pomáhá!
Žádné komentáře:
Okomentovat