Zelená se mění ve žlutou, mnohdy až ve spálenou. Země je vyprahlá a každý krok je slyšet na sto honů. Rozpraskané záhonky touží po vláze. Přestožš teplota nestoupá, rostlinkám současné počasí nesvědčí. Vystrkují své kvítky a vyhlíží déšť. Na obloze je ovšem pouze slunce a zase slunce. Jediné kapičky vláhy dodáváme konvemi a mě se zdá, že květiny za ni děkují. Listy pomalu zvedají své stonky a radují se z mála životodárného moku. Co však roste i v suchu je plevel. A těch konpřiv, pálí jako pokaždé! Ruce mám spálené, pupínky naskakují. Já se ale nenechám zastrašit! Za ten děkovný pohled mých záhonků a květinek stojí každé kopřivové požahání...
Kopřivám zmar, květinkám zdar, dešti nazdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat