Voda hučí, němé pohledy mě provází, plyš se pomalu namáčí a prací prášek začíná účinkovat. Občas je potřeba udělat věci, které odkládáte na dobu, kdy bude víc času, kdy se bude víc chtít, kdy bude lepší konstelace hvězd. A když ten čas nastane, zjistíme, že to zase tak hrozné není. A má to řadu výhod, pomazlit se s každým plyšákem, vidět jej jako malou zmoklou slepici a ta vůně rozkvetlých zahrad. A jak se najednou rozzáří očička tlapičky i čumáčky našich miláčku, tak o tom ani nemluvím. Je to prostě nádherný pocit, který bychom rádi zažívali častěji. Tak proč se do toho častěji nepustíme? Netuším, ale dnes mám rozhodně příjemný pocit z dobře vykonané práce, kterou zdobí mnohý vypraný úsměv a čistá pacička!
Krásný chlupaťoučký den každému plyšáčkovi..
Žádné komentáře:
Okomentovat