Opustí mě někdy pocity viny a špatnosti? Dokážu otevřít sevřené pěsti a volně dýchat? Srdce mám až v krku, tělo v křeči a v očích pálí slzy. Těžko si dovedu představit život bez těch, kteříí tu jsou se mnou. Chtěla bych se nechat odvést do krajiny lásky, přátelství a ochránit vše, co mám. Mít možnost zachovat vše současné pro budoucí. Nemuset se strachovat z budoucnosti a čerpat z minulosti pro dnešek i zítřek. Snad jen láska dokáže napravit křivdy, vyléčit nemoci a ukidnit zjitřené duše. Ostatní ztracené třímají v rukou andělé, minulost nám neumírá, je tu, pouze dřímá. V každém z nás, pro nás, v nás. A až přijde správný čas, nebeské mocnosti jednou provždy zhojí naše soužení a my začneme znovu a svoji. Hned teď, od zrození...
Odveď mě tam, kde domov mám!
Žádné komentáře:
Okomentovat