Poslední den přechodu se přímo vydařil. Sluníčko nás vylákalo z postelí už časně z rána. Proto jsme nemeškali, sbalili věci a po vydatné snídani jsme se vydali vstříc novým dobrodružstvím. Postupně jsme stoupali podél Studeného potoka, až k Vysokému vodopádu, jinak přezývanému Jesenické Niagáry. A pak výš a výš, až jsme se dostali k dobrému obědu. Mňam, chutnal moc dobře! Pak se zkulit kopce a hurá na chatu... To, čemu jsme na začátku nevěřili, se stalo skutečností. Jsme tady, šedesát kilometrů v nohách, protažen každičký sval v těle... Zvládli jsme to, zvládli jsme to společně a šlo nám to výtečně...
Krásné návraty a šťastné poznání, co chmury zahání, všem dobrým lidem!
Žádné komentáře:
Okomentovat