Kudy chodím, tudy si zpívám. Lépe se pak i na svět dívám. Krásně je mi v mém těle, i když je to podezřelé. Jak to jen můžu takto říct, když jsem se nedostala ani na měsíc? Těžko říci, co se děje, že se moje duše pořád směje. Snad je to tím, že se blíží léto, možná proto, že mi říkají teto. Vím, že svět je příjemný, i když není objemný. Stačí troška svitu, drobek radosti, který vnikne až do kostí. Pak je život krásný, i když občas není jasný. Temné mraky připlují, vrásky na čele se objeví, s úsměvem je život hezčí, ať jsi velký chlap či děvče křehčí. Zpěvem chmury zaháněj, dolů k řece uháněj. Svět se bude usmívat, každý bude Tě mít rád. Ty pak budeš zpívat vesele u práce i v kostele. Zpívat můžeš, smát se musíš, ať radost v sobě nezadusíš. Jen tak můžeš s duší růst, i když zrovna je všude kolem půst. Hudba duši uvolní a myšlenkám dá křídla. Proto zpívej z plných plic, ať je milých myšlenek čím dál víc...
Zpěvem k radosti bez starostí!
Žádné komentáře:
Okomentovat