Středověk máme dávno za sebou a přesto se můžeme každý den setkat s projevy přísného, někdy až fanatického vyšetřování našeho lidského postoje. Každodenní realita nás přesvědčuje o tom, že naše vnitřní přesvědčení, názory a životní zkušenosti nejsou ničím. Přináší jen posměšné úšklebky a odsouzení. Jak jinak si vysvětlit, že veřejné mínění odsuzuje člověka jen proto, že dělá věci jinak, než je obvyklé? Ne, nechci být tím, kdo podlehne skupinovému tlaku a přestane věřit ve spravedlnost, etická řešení problémů a přestane soucitit s nejchudšími. Nikdo mě totiž nepřesvědčí, že právě nastolená obecná řešení jsou ta nejsprávnější. Mám totiž pocit, že mnohdy jsou samotné pravdy zastírány a řeší se zástupné problémy. Ono je asi jednodušší zavřít oči před nespravedlností, než se ji postavit. Ale myslím, že na začátek postačí postavit se vlastnímu strachu, čelit neznámému s otevřeným srdcem a očima. I to je velká výhra v boji se současnou veřejnou inkvizicí. Věřím, že čas ukáže, kde je pravda a v čem spočívá. Proto věřme ve své sny, ve své dovednosti, schopnosti a nechejme davy slepě věřit v jejich pravdu. Jen tak můžeme přesvědčit kacíře o naší víře. Víra je jediným pojítkem s každým, protože kdo věří není nikdy sám. Ani v životě, ani ve smrti, ani v pravdě, ani v přesdvěčení v zapomění!
Krásný den plný duchovního procítění a souznění...
Žádné komentáře:
Okomentovat