Je mnoho věcí, lidí, skutečností a drobných činností, které nám vadí. Ale naučili jsme se je v životě překonat, protože od malička jsme vychováváni v tom, že překážky se musíme naučit překonávat. Jen tak se z nás stanou silní jedinci, které nic neporazí. Jen si tak říkám, jak by bylo jednoduché řešit to co nám vadí upřímností a vyslovením těchto slov vůči osobám, činnostem i stavům. No jen si to představte, narazíte na někoho, koho opravdu nemusíte, vadí vám i samotný pohled na jeho osobu. A místo, abych se k danému tvorovi otočili zády, pokusili se ho odkopnout z naší životní cesty, tak se usmíváme, hrajeme hru jménem civilizovaný život. Jak by to bylo úžasné za každé situace umět vyslovit ona osvobozující slova, vadí mi, když toto neděláš, vadíš mi, nedělej tyto věci a raději se pokus pracovat na zadaném úkolu. Jenže opět zjistíme, že nálokdy máme dostatek odvahy, nebo necilizovanosti v sobě, abychom se otevřeně přiznali ke svým citům. Tak raději do nikoho nekopeme, tváříme se přátelsky a civilizovaně komunikujeme i s těmi, co nám vadí. Podstatou je snaha po pochopení a vědomí, že nenávist bývá všude tam, kde sídlí nechopopení. Proto je lepší nekopnout, usmát se a být civilizovaný. Vždyť i samotné společné usmívání je reakcí na překážky. Díky němu dokážeme, že chápeme, že jsme nad věcí a srozumění se skutečným stavem věcí.
Ideály i překážky hledej v sobě, to je cesta pochopení...
Žádné komentáře:
Okomentovat