Ve zvláštním světě vyrůstají naše děti. Vidí kolem sebe skutečnosti, násilně vykolejené a prezentované, jako přirozenou součást světa. Co je ovšem přirozeného na tom, že děti mají více než jednoho tatínka, či maminku? Jsem ze staré školy a věřím v to, že člověk má vždycky jen jednu maminku a tátu. Ti mu dávají zázemí, učí jej dívat se na svět a chápat svět dospělých. Maminky pečují, ochraňují a jsou vždy přístavem bezpečí, jakýmsi zemským kořenem. Tátové jsou objevovateli, pozorovateli a pomocníky při roztahování křídel a opouštění rodinného hnízda. Snad proto je velmi zvláštní, když dnes kolem sebe vidím tolik neúplných rodin, nebo možná příliš úplných rodin! Dítěti je vtloukáno, že je naprosto normální mít maminku a celkem nepočítaně tatínků. Na každý den jednoho a ještě něco navrch. Což o to, vztahy jsou záludná záležitost a nikdy dopředu nevíme, jak dopadnou. Přesto mi nejvíc vadí fakt, že přirozený řád světa se vytrácí, vlaky jezdí po vykolejených železnicích a mnohé strojené poměry jsou víc, než přirozený řád světa. Zkusme se zastavit, dejme dětem šanci na harmonické dětství v milujících rodinách s těmi, které mají ráda. A pokud to nevyjde, zkusme jim vysvětlit, že se stalo, ten druhý, je prostě druhým a neučme je posmívat se normálnímu světu rodiny. Copak je něco špatného na tom, že mám vztah, fungující vztah, který dal život dítěti a ono má jen jednu maminku a tátu? Nevytvářejme iluze, zkusme žít v souladu s přirozeným během světa, aby následné generace nemusely napravovat naše křivdy. Rodina je rodinou, maminka mámou a tátu nic nenahradí! Pokud musíme tento prostor zvětšovat, mějme více dětí, více domácích mazlíčků, ale zachovejme svět v jeho obvyklém běhu. Nejdůležitější podmínkou dětství je rodina, proto ji mějme, chraňme, hýčkejme a užívejme.
Za lásku a přirozené dětství ve zvláštním vztahovém vesmíru, každému na míru!
Žádné komentáře:
Okomentovat